
Babiš a Zeman láteří, že politiků je příliš mnoho. V evropském srovnání však Česko nijak nevybočuje
Slova o tom, že Senát je nadbytečná instituce slýcháme poměrně pravidelně na různých úrovních veřejných diskusí. Naposledy takovou debatu rozpoutal vloni Andrej Babiš svým výrokem, že „Kdybychom ho (myšleno Senát) neměli, tak ušetříme 600 milionů a myslím, že by se nic moc nestalo“. Ve své knize jde Babiš ještě dál – nejraději by zrušil i krajské samosprávy a počet poslanců zredukoval ze současných dvou set na 101. Pro zrušení Senátu se v minulosti vyjádřil i např. Tomio Okamura či poslanec Jaroslav Foldyna, jeho existenci trvale kritizuje i prezident Miloš Zeman.
Úvahy o přebujelosti moci zákonodárné se však netýkají jen České republiky. Nový francouzský prezident Emmanuel Macron například ohlásil minulý týden reformu, při které by chtěl počet poslanců snížit až o třetinu.
Co na takové úvahy říká statistické srovnání? Většina teorií pracuje s porovnáním počtu zákonodárců a odmocniny populace. Při takovém výpočtu se dostaneme k tomu, že „nadměrný“ počet členů zákonodárného sboru má například Itálie nebo Francie. V poměru k velikosti populace by podle tohoto srovnání měly mít kolem 600 až 700 zákonodárců, obě země jich však mají přes devět set. Naopak na druhé straně statistiky, relativní „nedostatek“ volených zástupců má třeba Bosna a Hercegovina, kdy na více něž 3,5 milionu obyvatel připadá jen 57 zákonodárců.
Česká republika stojí v tomto srovnání přesně uprostřed, tj. počet poslanců a senátorů poměrem odpovídá počtu obyvatel. Při Babišově navrhované redukci zákonodárné moci na 101 poslanců bychom se přiblížili na úroveň právě Bosny a Hercegoviny. Nevýhodou nižšího počtu zákonodárců je bezpochyby možnost snazšího ovlivnění rozhodování celého orgánu, což může představovat určité riziko pro demokracii.
Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK však soudí, že v současném politickém klimatu nemají takové návrhy šanci projít. Ke změně Ústavy je totiž třeba třípětinové většiny v obou komorách Parlamentu, které však hnutí ANO i při sebelepším volebním výsledku mít pravděpodobně nebude. „Babiš tedy nemá možnost to prosadit“, shrnuje.