Letos poprvé podléhají volební kampaně novému zákonu, který upravuje jejich financování, stanovuje maximální rozpočet a zároveň omezuje výši darů, které mohou politické strany a kandidáti přijímat od sponzorů. Pro parlamentní volby je limit výdajů stanoven na 90 milionů korun pro každou politickou stranu nebo hnutí, celkové náklady na kampaň kandidáta při prezidentských volbách nesmí přesáhnout 50 milionů korun.

Zatímco politické straně může sponzor darovat nejvýše tři miliony korun za rok, u kandidátů na prezidenta není výše daru nijak omezena. „Vůbec to není upravené,“ přiznal Jan Outlý z Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Zároveň dodal, že „pro strany limit pro výši darů stanovuje zákon o politických stranách. Žádná analogie v podobě zákona o prezidentských kandidátech ale neexistuje. Dary pro ně nejsou nijak ošetřené, ani jejich výše, ani to, kdo může darovat“. Jedinou povinností je, aby se veškeré dary objevily na transparentním volebním účtu a v účetnictví kandidáta. Kompletní účetnictví pak musí kandidáti zveřejnit do 90 dnů od voleb.

Teoreticky by tak mohl jediný sponzor zaplatit svému favoritovi celou kampaň. Takový štědrý sponzor navíc může klidně pocházet ze zahraniční, zákon v tomto směru nestanoví žádné omezení. Oproti tomu politické strany dar od zahraničního dárce přijmout nesmí. Podstatný rozdíl je i v možnostech úvěrování – politická strana může získat úvěr pouze od bankovních subjektů, kandidát na prezidenta se může zadlužit u jakékoliv fyzické či právnické osoby.

Poslanec Marek Benda z ODS naznačil, že zákonodárci při tvorbě zákona na přísnější podmínky pro prezidentské volby nejspíš zapomněli. „Úprava prezidentské kampaně se dělala dřív a potom se do ní už moc nesahalo. Tím pádem různé další úpravy se do toho už nepromítly“. Podle dalšího z poslanců, člena ústavně-právního výboru Sněmovny Martina Plíška (TOP 09) je toto legislativní opomenutí velký problém: „Je nebezpečné a nežádoucí, aby kandidátovi na prezidenta platily kampaň například ruské firmy“.

Na cizích penězích jsou závislí všichni dosavadní kandidáti kromě Michala Horáčka, který prohlásil, že si bude celou kampaň hradit z vlastních zdrojů. Pravděpodobně se tak vyvaruje scénáři, který potkal v minulých prezidentských volbách Jana Fischera a Miloše Zemana. V době, kdy se po volbách odevzdávalo účetnictví dlužil Zeman tři miliony korun, kampaň Jana Fischera skončila s osmimilionovým dluhem. Oba dva své závazky ale do několika málo měsíců vyrovnali.