Jaroslav Kubera není v politice žádným nováčkem. Jako primátor statutárního města Teplice slouží nepřetržitě už od roku 1994, v Senátu zasedá od roku 2000. V tomto volebním období dokonce vykonává funkci místopředsedy horní komory Parlamentu. V červenci Kubera oznámil, že nasbíral potřebný počet podpisů senátorů pod svou kandidátní listinu pro volbu prezidenta. Svou kandidaturu ale zatím oficiálně neohlásil a říká, že s definitivním rozhodnutím chce ještě počkat. Přinášíme vám to nejzajímavější z rozhovoru, který Jaroslav Kubera poskytl serveru Lidovky.cz.

Co vlastně soudíte o tom, že jste potřebné podpisy nasbíral tak snadno a že je připojili i senátoři z jiných stran?

Těší mě to. Nejvíc si vážím podpisů jiných senátorů, těší mě ale i podpora internetová a mailová. Všem jim děkuji. Ale současně říkám, že to nejsou komunální volby ani volby do Poslanecké sněmovny. V těchto volbách jdou hlasy na miliony. Takže je velmi milé, že třeba celá rodina mě volí, to je super, ale vždy jim odpovídám, že chybí už jen 2 228 324 hlasů.

Říkal jste, že vaše případná prezidentská kampaň by nebyla o billboardech. O čem by tedy byla?

Kampaň je úplně jednoduchá. Má dodat našim lidem na jedné straně více pokory, protože ta nám velmi chybí. Zejména úcta k práci jiných, tam máme obrovský handicap. Ale proti tomu nám absolutně chybí sebevědomí. Pořád si myslíme, že jsme malí, ušlápnutí a nemáme žádný hlas. Není to pravda, jsme šikovní a jenom nám chybí sebevědomí a schopnost tu svou šikovnost prodat. Jenom kdyby se povedlo zlepšit atmosféru ve společnosti, aby se lidi zdravili, nebyli na sebe sprostí, když to není nezbytně nutné, tak to by úplně stačilo.

Zeptám se vás natvrdo. Chcete být prezidentem této země?

To je právě otázka, na kterou nechci odpovídat. Když se mě zeptáte na můj volební program, tak teď by ho prozradil jen blázen. Proč bych to dělal? To jsou takové ty prezidentské otázky, jestli bych jmenoval vládu s KSČM nebo kam bych jel na první návštěvu. No já bych jel první do Teplic, to je jasný. Ale tam bych nemusel ani jet, protože tam bydlím. To jsou sice takové tradiční otázky, ale ono se může stát, že v době prezidentské volby už nebude co jmenovat, protože tady bude válka například. Těch věcí, které se ještě odehrají, může být tolik, že se tomu budeme divit. Stačí, aby Italové vydali víza uprchlíkům, a budou se řešit úplně jiné problémy, než jsou prezidentské volby nebo volby do Poslanecké sněmovny.

Jaké kvality by měl mít kandidát, kterému byste přepustil své místo a podpořil ho?

Jak to mám vědět? Kdybych to řekl s nadsázkou, tak by to měla být kombinace Havla, Klause a Zemana, což je strašně těžký. Ale hlavně žádný takový neexistuje. Kdyby takový existoval, tak dostane 90 procent hlasů. Jenže společnost by musela být totálně homogenní, a ona z mnoha důvodů není. Z důvodů historických nebo střetu zájmů sociálních skupin. Stačí se podívat na počet kandidujících stran do Poslanecké sněmovny a je vidět, jak je společnost roztříštěná. Kdyby nebyla, tak tu budou maximálně čtyři nebo pět stran. Ale tady jich bude zase dvacet osm nebo třicet.

Zaujalo mě, že ideální kandidát by podle vás měl v sobě spojovat pány Havla, Klause a Zemana. Co by si od každého z nich měl vzít?

To není otázka na takový rozhovor, to je otázka na hlubší zamyšlení. To se nedá takhle vystřelit od boku. Některé otázky nejsou na to, aby se na ně dalo jednoduše odpovědět.