„Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“ neboli tzv. opoziční smlouva byla uzavřena mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva zaručila podporu menšinové vládě Miloše Zemana po celé funkční období 1998–2002.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny přinesly v roce 1998 tyto výsledky: ČSSD (předseda Miloš Zeman) 32,3 % a 74 mandátů, ODS (předseda Václav Klaus) 27,7 % a 63 mandátů, KSČM (předseda Miroslav Grebeníček) 11 % a 24 křesel, KDU-ČSL (předseda Josef Lux) 9 % a 20 mandátů, Unie svobody (předseda Jan Ruml) 8,6 % a 19 mandátů. Pro potenciální koaliční partnery zprava byl ale nepřijatelný Miloš Zeman, zleva zase Václav Klaus. Patovou situaci vyřešila smlouva mezi vládní a opoziční stranou, že vládě nevysloví nedůvěru.

Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“. Hanlivě se označovala též jako oposmlouva (opo- konotuje význam ‘opičí’, srov. opočlověk). S vládnutím kabinetu vzešlého z opoziční smlouvy je spojena řada kauz, mimo jiné nákup stíhaček Gripen nebo dostavba dálnice D47.

Bývalý prezident Václav Klaus se u příležitosti dvacetiletého výročí smlouvy vyjádřil, že i s odstupem času mu opoziční smlouva přijde jako dobrý nápad. „Opoziční smlouva byl vynikající politický nápad. Byl vynikající pro tehdejší dobu a dnešní doba o to silněji ukazuje, že by takový podobný nápad byl potřeba i v současnosti. Ta dohoda byla udělat něco pozitivního v tehdejší době a nedopustit rozhádanost, jakou vidíme dneska,“ řekl v rozhovoru pro server iRozhlas.