Prezidentský kandidát Michal Horáček dělá své maximum, jak sám uvádí, aby dosáhl vítězství v podzimních volbách. Avšak říká, že volba padá na občany naší země a jemu je ctí se ucházet o jejich přízeň. Posbírat minimální počet podpisů, 50 000, zvládl již po 14 dnech. Proto se také rozhodl pomoci svým protikandidátům se sbíráním potřebných podpisů. Marek Hilšer poděkoval, zatímco akademik Jiří Drahoš nabídku nepřijal. V rozhovoru pro Info.cz Horáček poukázal na fakt, že se nesnaží upozornit na svoji osobu, nejde tudíž o žádný marketingový počin. Jak sám řekl, jeho ´´ďábelské tajemství úspěchu´´ vidí ve svém naivním chování. Chová se vždy tak, jak to cítí, přirozeně, což někdy může působit naivním dojmem, přiznává podnikatel. Drahošovo odmítnutí bere pozitivně a nemá důvod se prý zlobit, jelikož ne každá nabídka musí být přijatá.

Podnikatel Horáček za prioritu považuje komunikaci s českými občany, jezdí po celé republice a poslouchá názory lidí. Velmi si váží názorů hasičů, důchodců a ostatních občanů. Tyto rozhovory mu pomohly dospět ke stanovisku, že pokud se Zemanovi nepodaří vyhrát rovnou v prvním kole voleb, ve druhém mu žádnou šanci nedává, jelikož se pravděpodobně spojí dva kandidáti, on sám a Drahoš, což by pro Zemana znamenalo prohru. Také prohlásil, že existuje možnost, že by si Zeman prohru uvědomil a raději z kandidování podruhé vycouval, což především záleží na průzkumech. Navíc se nechal slyšet, že v případě vítězství ve volbách, bude navštěvovat poslanecké výbory a sněmovnu pravidelně s cílem ovlivnit proces uvádění nových zákonů. Na adresu prezidenta Zemana zareagoval slovy, že chce skutečně konat, ne jen jednou za čas přijít do Sněmovny a něco říct, chce si úkoly odpracovat dle jeho vyjádření.

Na druhou stranu si neodpustil okomentovat také svého protikandidáta Drahoše, o kterém uvedl, že neviděl ještě žádný politický program. V tento moment pro něj představuje akademik věd jakési ´´plátno, na které si lidé kreslí, co uznají za vhodné´´. Přičemž Horáčkův program je všem znám již od prvního dne kandidatury. Má 54 stran a zaměřuje se na konkrétní oblasti.

Na závěr textař a básník okomentoval uprchlickou krizi a fungování Evropské unie. Podle něj naneštěstí každý stát v EU má své zájmy a ty si drasticky prosazuje. Hovoří o tzv. solidaritě, jaký stát je solidární a jaký není. Je toho názoru, že by Česká republika měla v EU setrvat, jelikož i díky tomuto orgánu vládne v Evropě mír již po dobu 70 let, o čemž se lidem v minulosti mohlo jen zdát. Zároveň zdůrazňuje, jak je podstatné kritizovat, a změnit tak věci k lepšímu. V rámci kritiky zmiňuje projekt kvót na rozdělování uprchlíků, vůči kterému je ´´zásadně proti´´.