Prezidentské volby představují začátek funkčního období hlavy státu, ale také vždy odstartují novou volební kampaň. V případě Miloše Zemana se zdá, že politické strany zůstaly pasivní už při jeho prvním vítězství. Předseda KSČM Vojtěch Filip se minulý rok na podzim nechal slyšet, že „ti, kteří vážně uvažují, jak dál s volbou prezidenta včetně obsazení této funkce, upírají své myšlenky až za druhé volební období Miloše Zemana.“ Je pravdou, že do souboje o křeslo na Hradě ani jedna parlamentní strana nezvolila svého nominanta. V této pasivní zóně strany ustrnuly i šest měsíců po volbách i přes spekulace o Zemanově špatném zdravotním stavu.

O post prezidenta země budou mít do budoucna zájem Jiří Drahoš, Pavel Fischer, či Mikuláš Bek. Jedná se o kandidáty do nadcházejících senátních voleb. Hovoří se i o kandidatuře generála Petra Pavla nebo bývalé soudkyně Elišky Wagnerové. Je ovšem patrné, že ani jeden z výše zmiňovaných pravděpodobně neosloví Zemanovy příznivce.

Nejsilnější hnutí ANO se dušovalo, že po funkčním období současné hlavy státu spoléhají na silnou osobnost, konkrétní jméno ovšem nepadlo. Vzhledem ke kauzám s Taťánou Malou, či Adrianou Krnáčovou není pasivita v rámci hnutí pro nikoho překvapením. Premiér Andrej Babiš je plně zaměstnán svým postem. V případě reprezentace tradiční pravice vyvstává jméno šéfa SPD Tomia Okamury. Nabízí se tedy otázka, zda o nejvyšší funkci u nás bude mít Okamura zájem. Dle dostupných informací nelení ani sociální demokraté. Spekuluje se o jméně Josefa Středuly, který v současné době působí jako odborový předák.

Bývalý prezident Václav Klaus se pokusil o žert, když řekl, že dle občanského průkazu může kandidovat do roku 2052. Vážnějším adeptem na prezidentské křeslo je jeho syn Václav (ODS). Své cíle přiblížil během diskuze o důvěře vládě, která se konala ve středu. Řekl, že „bohatství společnosti vzniká spontánními aktivitami svobodných lidí, nikoli regulacemi, dotacemi, daněmi ani vládou.“ Touží po zemi, kde se občané nezříkají kmenového cítění a sdruženosti. Chce bojovat proti korupci. Nesouhlasí s projekty Digitální Česko nebo Průmysl 4.0. Je výrazným nadšencem zahraniční politiky se sebevědomým nádechem. Z takového projevu lze usuzovat, že by Václav Klaus mladší mohl být vážným kandidátem na příštího prezidenta.