Zahraniční média spekulují o tom, proč se prezident Miloš Zeman veřejně nevyjádřil k úternímu 50. výročí vojenské invaze zemí Varšavské smlouvy do ČSR v roce 1968. Rádia Svobodná Evropa a Rádia Svoboda RFE/RL informovaly o podivném mlčení české hlavy státu.

Na oficiálních stránkách Rádia RFE/RL stojí: „V Česku a na Slovensku se očekával projev sympatií a vzpomínek ze všech koutů světa ve vzpomínce na 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která rozdrtila probuzení pražského jara. Kromě jednoho místa – Pražského hradu.“

O Zemanovi se již dlouhodobě hovoří jako o nejsilnějším spojenci ruského protějšku Vladimira Putina. V tento významný den se pan prezident nezúčastnil žádných pamětních akcí, ani nevystoupil s veřejným proslovem. Dne 21.8. tak před lidem nestál námi zvolený prezident Zeman, ale slova se chopil premiér Andrej Babiš, jehož projev byl ukončen vypískáním.

Zemanovo mlčení před celým světem na Česko vrhá špatný stín. Česká televize tak odvysílala projev slovenského prezidenta Andreje Kisky, který se k událostem z roku 1968 chtěl vyjádřit. Trnem v oku podle rádiových stanic není jen Zemanova pasivita vystoupit před lidmi a připomenout si 68. rok, který patří k nejdůležitějším v historii naší země, ale i jeho nezpochybnitelná vazba na Rusko. Aktivně totiž usiluje o zrušení západních sankcí. Navíc se o Zemanovi již dlouhodobě hovoří jako o nejsilnějším spojenci ruského protějšku Vladimira Putina. Zjevně by byl rád, kdyby se vztahy s Ruskem zlepšily.

Výtvarník Jaroslav Gorbaněvskij promluvil o roce 1968 ze svého pohledu a pohledu své rodiny. Vybavuje si jen útržky událostí z dní poté, kdy probíhaly masivní domovní prohlídky KGB. Rovněž šel navštívit matku do vězení a pak do psychiatrické léčebny. Jeho matka Natalija Gorbaněvská v tomto roce totiž protestovala proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě.

Gorbaněvská se tak zařadila do skupiny osmi statečných, kteří 4 dny po okupaci ČSR stáli na Rudém náměstí s velkými transparenty. Po pár minutách je napadli vojáci, některé surově zmlátili a poslali na několik let do vazby. Někteří byli posláni do pracovního tábora, či do vyhnanství, jiní zase skončili na psychiatrii. Vzhledem k tomu, že Natalija měla doma kojence, trest si začala odpykávat až po roce od demonstrace. Na závěr ji prohlásili za duševně chorou a umístili do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. O její děti mezitím pečovala babička.

Její syn Jaroslav s bolestí v hlase vzpomíná na to, když ji ve svých 9 letech navštěvoval u „širokého stolu“ v léčebně. „Nemohli jsme se ani dotknout rukama, “popisuje Gorbaněvskij. Natalija Gorbaněvská se nevzdala ani po propuštění z vězení na klinikách a v roce 1972 zasedla v disidentském hnutí. Zemřela v roce 2013.

Rok po její smrti syn Jaroslav převzal vyznamenání in memoriam od prezidenta Zemana. Rodině se nezamlouvala skutečnost, že vyznamenání dostala jen Gorbaněvská, nikoli ostatní členové protestu. Napsali proto Zemanovi otevřený dopis a žádali o podporu politických vězňů v Rusku. Bratři Gorbaněvští komunikaci s hlavou státu ovšem vzdali.

Nyní se Jaroslav Gorbaněvskij rozhodl vyjádřit k mlčení prezidenta při 50. výročí okupace. Jeho matka po krátkém setkání se Zemanem údajně řekla, že rozhodně „není hlupák“. „Matka to řekla bez sympatií“, uvádí Jaroslav. Zdůrazňuje proto, že pokud Zeman nechce o událostech minulého století mluvit, má pro to určitě dobré vysvětlení.