Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran je zatím znám především díky kritice návštěv Miloše Zemana v obcích a krajích, které považuje za volební kampaň. Úřad při výkladu pravidel kampaně vychází z ústavního nálezu starého deset let. Co z něj vyplývá a jak by se před volbami měli veřejní činitelé chovat? O tom si s bývalým děkanem pražské právnické fakulty a expertem na ústavní právo Alešem Gerlochem povídala Kristýna Novotná v rozhovoru pro Český rozhlas.

Setkání prezidenta Miloše Zemana s občany během jeho výjezdů do krajů považuje úřad pro dohled nad stranami za volební kampaň, které by měl vykázat ve volebních výdajích. Jak to hodnotíte vy?

Nejsme zatím v době volební kampaně a nevíme, jak to bude vypadat a zda tedy půjde o vedení kampaně nesprávným způsobem. Proto si myslím, že prohlášení úřadu pro dohled nad stranami dopředu může být nyní trochu zavádějící.

Záleží tedy na tom, jak návštěvy krajů budou vypadat?

Přesně tak. Pokud by návštěvy krajů probíhaly jen v době kampaně a nikoli i předtím, byl by to jasný signál, že jde o činnost sledující podporu k volbě prezidenta republiky. Klíčové ale je, jak to bude vypadat ve vazbě na ústavní nález, tedy zda nějakým způsobem zneužije návštěvu v krajích k vedení kampaně, zda tam bude ať už z jeho strany, nebo ze strany jeho spolupracovníků a dalších veřejných činitelů vedena volební agitace v jeho prospěch.

O co konkrétně by se mohlo jednat?

Kdyby třeba při této příležitosti účastníkům různých setkání rozdával svoje letáčky nebo nechal rozdávat a říkal jim „volte mě“, nebo pokud by byla vedena podpisová kampaň na jeho podporu, napadal by jiné kandidáty například během setkání s představiteli daného kraje. To by pak bylo v rozporu s tím, na co poukazuje Ústavní soud, že nemůže použít výkon veřejné funkce a veřejné prostředky k vlastní propagaci.

Takže se v tomto sporu přikláníte na stranu pana prezidenta, který říká, že když do krajů jezdí poslední tři roky, kampaň to není. Tedy až do chvíle, kdy by agitoval ve svůj prospěch.

Ano. Nemusí to být ani on, ale třeba jeho asistent nebo hejtman či starosta. Kdyby například někdo z nich vystoupil a řekl „volte tady pana prezidenta, který znovu kandiduje a já ho podporuju“. Pokud ale bude mluvit s místními občany nebo představiteli různých institucí či firem o jejich problémech, tak je to v pořádku.

Tím tedy padá i argument úřadu, že by měl Miloš Zeman náklady na setkání s občany v krajích vykazovat jako bezúplatné plnění ve volebních výdajích.

Myslím si to. Sám úřad i uznává, že v době volební kampaně má právo užívat služební vozidlo nebo telefon. Obdobně se to týká i jiných veřejných činitelů, nejen prezidenta republiky.

Úřad pro dohled nad stranami ve svém stanovisku ke kampani veřejných činitelů odkazuje k nálezu Ústavního soudu z 2005 v tzv. kauze senátora Nádvorníka (dříve ODS, nyní za Svobodné). Jak se tedy tento ústavní nález týká kampaně veřejných činitelů?

Jen okrajově. Jde v podstatě jen o jeden až dva odstavce na straně 25 toho nálezu o použití veřejných prostředků veřejnými činiteli ve volební kampani. Nález tu říká, že je nepřípustné, aby veřejný činitel z titulu své funkce využíval ke své vlastní propagaci prostředky, které jiní kandidáti nemají k dispozici. Například rozpočtové prostředky, služební auto, hlavičkový papír, desku obecního úřadu, které by jeho vystoupením dodávalo punc oficiality. Výkon veřejné funkce v době volební kampaně je ale stejný jako mimo dobu volební kampaně.