Skupina 18 senátorů se usilovně snažila změnit pravidla pro fungování politických stran. Ústavní soud však jejich návrh na zrušení několika ustanovení zákona zamítl. Senátoři se zabývali především podmínkou tří procent hlasů ve volbách do Sněmovny potřebných pro dosažení nároku na permanentní příspěvek od státu. Do návrhu doslova uvedli, že „zavedené politické strany čerpají značnou část svých finančních prostředků nepokrytě od státu, zatímco ty, které mají být jejich vyzyvateli, ve státním financování výrazně zaostávají. “

Dalším aspektem, který ve svém návrhu senátoři napadají, jsou podmínky ohledně půjček pro strany jak od bank, tak dalších peněžních orgánů, nikdy ovšem od členů stran. Soud byl tak přinucen nahlédnout do limitu na finanční dary stranám a pravidlům pro financování politických orgánů stran. I v tomto případě konstatoval nesouhlas se senátory. Plénum říká, že není neústavní, když ze zákona může pouze jeden člověk podpořit stranu nejvýše v jednom kalendářním roce v maximální výši 3 miliony korun.

V čele Ústavního soudu stojí Radovan Suchánek, který se s ostatními soudci shoduje na tom, že se určitá míra nerovnosti neparlamentních stran versus těch parlamentních objevuje téměř v každém systému. Soudci poukazují na to, že je dobré, že i nové strany se v systému zvládají najít a upevnit svoji pozici. Naráží tak na loňské volby do Parlamentu. Zveřejnili působivou informaci o tom, že se do dolní komory kvalifikoval nejvyšší počet politických stran od vzniku ČR.

Soudci ochotně připustili možnost změny zákona, kterou by mohli iniciovat právě zákonodárci. Navrhují jim, aby se vážně zamysleli nad tím, zda není vhodné stávající model pozměnit tak, aby podmínil vznik nároku na státní příspěvek, a to tak, že daná politická strana získá část financí od svých členů nebo podporovatelů. Návrhem se zabývala řada soudců, šest z nich vystoupilo proti schválenému rozhodnutí, z čehož vyplývá, že ne všichni byli za jedno.